Punta San Matteo, vysoká 3692 metrů, spolu s nedalekým Monte Mantello tvořily důležitou součást obranného systému v prostoru Tonale. Po těžkých bojích v polovině srpna 1918 padla řada rakousko-uherských pozic včetně San Matteo a Monte Mantello.
Nebyl důvod pochybovat, že se Rakousko-Uhersko pokusí ztracené pozice znovu získat.
První útok byl naplánován na 29. srpna. Do plánů však zasáhlo počasí. Silné sněhové bouře znemožnily provedení operace a útok musel být odložen.
 |
(Na obrázku odpovídá 1 cm přibližně 500 krokům vzdušnou čarou.) |
Teprve 3. září 1918 se podmínky zlepšily natolik, aby bylo možné zaútočit.
V 19 hodin zahájilo rakousko-uherské dělostřelectvo palbu.
Italové okamžitě odpověděli.
A právě v té chvíli se ukázalo, jak nebezpečné může být čekání. Velitel útoku se rozhodl nečekat na dokončení dělostřelecké přípravy a vydal rozkaz k pěšímu útoku o několik minut dříve.
Muži vyrazili vzhůru.
V takové nadmořské výšce nebyl boj jen střetem vojáků. Každý krok znamenal námahu. Prudké svahy, skály, ledovec a sníh ztěžovaly postup stejně jako nepřátelská palba. Přesto se útočníci dostávali stále výš.
A pak přišel jeden z nejzajímavějších okamžiků celé akce.
Jedna ze skupin vedená nadporučíkem Lickou se rozhodla pro cestu po jižním svahu, která byla při přípravě útoku původně považována za příliš nebezpečnou. Terén byl mimořádně obtížný. Muži postupovali po prudkém svahu, místy museli překonávat téměř kolmé úseky a pohybovat se v prostoru, kde jediný špatný krok mohl znamenat pád do hlubiny.
Italové však odtud jejich postup nečekali.
Rakouským vojákům se podařilo dostat až do blízkosti italských pozic, aniž by o nich obránci věděli. Pak však narazili na italskou hlídku.
Překvapení bylo na obou stranách.
Následoval krátký boj. Rakouským vojákům se podařilo odpor překonat a pokračovat v útoku.
 |
Rakouský horský oddíl dobývá Monte Mantello a zahání Italy. Nakreslil W. Ledel. |
Mezitím probíhal boj i na dalších místech hřebene. Obránci kladli tvrdý odpor. Do boje zasáhly kulomety, granáty i plamenomety. V jednom okamžiku osvětlil celý svah plamenomet a na několik sekund bylo v jeho světle vidět kamení, rozbité pozice i muže postupující vzhůru.
Přesto se útok nezastavil.
Kolem 20:30 oznámila bílá světlice, že Punta San Matteo byla dobyta.
O něco později padlo do rakousko-uherských rukou také Monte Mantello.
Bylo to vítězství dosažené v prostředí, které patřilo k nejnehostinnějším na celé frontě. Bojovalo se ve výšce téměř čtyř tisíc metrů, v podmínkách, které byly samy o sobě nebezpečné i bez nepřátelské palby.
Rakousko-uherské jednotky pak dobyté pozice držely až do 3. listopadu 1918, kdy je znovu obsadili Italové.
O den později válka skončila.
Bitva o Punta San Matteo tak představovala jedno z posledních vítězství rakousko-uherské armády v první světové válce.
A měla ještě jedno prvenství.
S výškou 3692 metrů se Punta San Matteo stala nejvýše položeným bojištěm první světové války.
 |
| Ledová jeskyně s ubytovacími prostory na Punta San Matteo |
Zdroj: Kaiserschützen, Tiroler- Vorarlberger Landsturm und Standschützen
Žádné komentáře:
Okomentovat