Rozeta, zvaná "jablíčko"

"Jablíčko" je nejběžnějším čepičákem (správné označení je rozeta). V rakousko-uherské armádě byly ve dvou barvách - z bílého a žlutého kovu. Nosily se na přední straně čepice, nad knoflíky.

Existovaly ve třech provedeních:

iniciály JFI - pro rakouské jednotky

iniciály IJF - pro madarské jednotky

iniciála K - po nástupu císaře Karla I. na trůn, byla jednotná pro všechny.

Lístek z války

Lístek z války. Předtištěný. Zákaz dopisovat cokoliv kromě adresy odesílatele a příjemce.

Kdo máte doma nějakou poštu z fronty, tak víte, že na nich bývá razítko "CENZUROVÁNO".

Vojáci nesměli psát o skutečných podmínkách, v nichž žijí (spíš přežívají). Většina lístků a dopisů je jako přes kopírák. "Jsem zdráv a daří se mi dobře. Vzpomínám na vás. Pozdravujte..."

Tyto předtištěné lístky usnadňovaly cenzuru v době, kdy se děly "velké" věci. Bitvy, přesuny, přípravy... Ale také když se připravovala nebo probíhala menší lokální bitva. V mnoha denících je zmíněno, že v takových dobách se směly posílat právě jen tyto.

obrázek: Moje soukromá sbírka pohlednic

26.5.1915 - Vyjádření císaře k vyhlášení války Itálií

 VOJENSKÝ ROZKAZ.

Jeho císařské a královské apoštolské Veličenstvo se nejmilostivěji uráčilo vydat následující manifest:

Mému lidu!

Italský král mi vyhlásil válku.

Italské království se dopustilo zrady, která nemá v dějinách obdoby, vůči svým dvěma spojencům.

Po více než třicetiletém spojenectví, během něhož dokázalo zvětšit své územní majetky a vzkvétat nad veškerá očekávání, nás Itálie v hodině nouze opustila a s vlající prací se přidala k našim nepřátelům.

Berlinerhütte, - Mayrhofen

Sice to není v Itálii (a nikdy nebylo), ale souvisí to.

Na jedné z pohlednic, které se nám dochovaly je jako zpáteční adresa uveden "Hochgebirgskurs, Berlinerhütte, Mayrhofen".

Když jsem se k ní dostala, tak to konečně vysvětlilo, proč byl pradědeček zajat Italy na Monte Nozzolo - více než 100 km od Montella, kde se tou dobou pohyboval jeho pluk 14.LIR.

23.5.1915 - Itálie vyhlásila válku Rakousko-Uhersku

Tento dokument předal vévoda Giuzeppe Avarna, tehdejší italský velvyslanec v Rakousku. Byl to poslední oficiální kontakt mezi oběma zeměmi.

Tímto dnem se otevřela nová fronta. Někteří historikové říkají, že byla vůbec nejhorší. Ale já si myslím, že se to takhle srovnávat nedá, protože každá ta fronta byla jiná a měla jiná specifika.
Není to nic, co by se mělo oslavovat. Spíš by se hodila tichá vzpomínka, modlitba... To nechám na vás.

František Kyša (1898 - 1978)

LIR 14 (domovský)
KSch II. (zapůjčen)
legie 39.pluk - výzvědný

12.9.1898 - narození ve Snovídkách

Duben 1916 - odvod celého ročníku 1898
zařazení ke 14. zeměbraneckému polnímu pluku (Brno)
I. prapor (batalion) brněnský

2.5.1916 - nástup k armádě

červenec 1916 - přesun na frontu (centrum Bozen)
Trasa: Brno - Vídeň - Sankt Pölten - Linz - Salcburk - Rosenheim - Innsbruk - Bozen, odtud do Hallu (kde měl pluk zázemí)

25.7.1916 - pohlednice z Tyrol - Schwaz
3. doplňovací rota 14. zeměbraneckého polního pluku

3.11.1916 - pohlednice z Tyrol - Mayrhofen
Vysokohorský kurz v Mayrhofenu - Berlinerhutte

? - zařazení ke II. Kaiserschützen „Bozen“
88. brigáda Landesschützen – 44. pěší divize Landwehr – XIV. armádní sbor
velitel pluku: Plukovník Friedrich von Mülleitner (1915-1917)
Podplukovník Emil Busch, 1917–1918
III. prapor v Rivě
velitel praporu: Major Karl svobodný pán von Buol

? - nástup na frotnu - Vallarsa nebo Zugna Torta

6.6.1917 - III. prapor byl stažen z Pasubia do Trenta k odpočinku

8.6.1917 - přesun do tábora u Larici

18.6.1917 - pochod k Dosso del Fine
rozkaz k rychlému postupu k Cima Undici

19.6.1917 - změna rozkazu: z důvodu silného ostřelování cesty nepřítelem změna trasy
po setmění III.prapor nasazen západně od Ortigary

20.6.1917 - 20 hod. útok italských vojsk z údolí Angela - 3x opakovaný během jedné hodiny
21 hod. dvouhodinové bubnové ostřelování, dopadalo asi 100 kroků za linii

21.6.1917 - asi v 18 hod. podnikli Italové další útok (v mlze) - byl odražen

25.6.1917 - ve 2:30 hod útok na Ortigaru
ve 3:10 Ortigara dobyta
ve 20 hodin pokus o protiútok, proniknutí až do zákopu - odražen

30.6.1917 - III. prapor vystřídán, stažen k odpočinku v Trentu.
poté opět návrat na Ortigaru a pokračování v zákopové válce

6.-8.10.1917 - Soustředění pluku v Lavis

8.-9.10.1917 - Železniční doprava do Villach

10.-16.10.1917 - Pěší pochod přes Tarvisio – průsmyk Predil do tábora Pustina

24.–26.10.1917 - Průlomová bitva u Flitsche (dnes Bovec)
“skupina Krauss” - jednotka vedená generálem Alfrédem Kraussem
22. pěší divize - generálmajor Rudolf Müller
98. střelecká brigáda - plukovník Adolf Sloninka von Holodow
velitel II.reg. císařských střelců podplukovník Emil Busch
velitel III.praporu major svobodný pán Karel von Buol
Výchozí stanoviště na úbočí Rombonu nad Fličem
postup: Rombon - Velbloudí hřbet - Punta di Montemaggiore

27.10.1917 - Bitva u Monteaperta (zřejmě o Punta di Montemaggiore)

28.10.1917 - Překročení řeky Torre

29.10.1917 - Italské jednotky opustily Gemonu. Město kapituluje bez boje.

30.10.1917 - Bitva u Braulins na Tagliamentu

5.11.1917 - Překročení řeky Tagliamento

6.11.1917 - Soustředění 22.divize v Meduno
přeskupení jednotky
Postup na Belluno po trase:
Maniago - Andreis - Barcis - údolí Caltea - Mt. Tremol - Farra - Ponte nelle Alpi

7.11.1917 - Obsazení průsmyku u Barcis

9.11.1917 - Překročení Monte Cavallo (3 hod. odpoledne)

11.11.1917 - Obsazení Belluno
ubytování v Castionu

13.11.1917 - Přesun do Feltre
trasa: Mel - Santa Giustina

14.11.1917 - Soustředění 22.divize ve Feltre
98. brigáda v oblasti Farra - Mugnai (v rezervě)

15.11.1917 - Přesun do prostoru Porcen - Rasai (v rezervě)

18.11.1917 - Přesun do Carpen (v rezervě)

20.11.1917 - Přesun západně od Schieveninu - příprava na útok

22.11.1917 - Útok na Monte Spinuccia jižně od Feltre - neúspěšný

Po dobytí Spinuccie jinou jednotkou, přechod k zákopové válce na Monte Spinuccia a Monte Tomba - do 25.března 1918

Duben 1918 Pluk byl převelen do Tyrolska. Následně probíhala zákopová válka na Monte Spil, Monte Corno (dnes Monte Corno Battisti) a ve Vallarse.

14.6.1918 Zajetí na Monte Nozzolo, Giudicarie, dle vzpomínek při průzkumné akci
(pouhý den před vypuknutím ofenzivy na Piavě, ale v této oblasti se bojovalo už od 13.6 - kvůli odvedení pozornosti od hlavního útoku)

1.7.1918 - Přihláška a zařazení do legií ve Foligno

? - Internace ve Fonte di Amore, Sulmona

30.8.1918 - Přísaha v Padově

31.8.1918 - počátek služby v legii
39.p.pl. - tzv. výzvědčíci, pravděpodobně 9.rota se základnou v Albaredu - jako jediná z pluku se účastnila bitvy na Piavě.

1.10.1918 - Návrat na Italskou frontu
(9. rota doplněna o 66 mužů)

6.10.1918 - Slavnost při příležitosti půročního výročí roty

23.10.1918 - Přesun na Montello

27.10.1918 - Změna rozkazu, přesun k Falze di Piave

28.10.1918 - Vyhlášení samostatnosti Československa

11.11.1918 - Podepsáno příměří (neoficiální konec války)

15.11.1918 - Koncetrace 39. pluku ve Vanzo u San Pietra Viminaria

23.11.1918 - Konány přípravy k návratu do vlasti (ten se však opozdil)

2.12.1918 - Přidělena plukovní hudba

8.12.1918 - Slavnostní předání praporů do rukou českého velení
následuje slavnost v Padově

15.12.1918 odjezd do vlasti - 39. pluk se z Itálie vracel jako první.

17.12.1918 Přejezd hranic - stanice Horní Dvořiště

18.12.1918 Rakousko-uherskou armádou navržen na
Bronzovou medaili za statečnost

21.12.1918 Příjezd prezidenta TGM do Českých Budějovic
odjezd do Prahy v doprovodu 39.pluku

22.12.1918 Odjezd do Veselí nad Moravou
(bez možnosti setkání s rodinami)
trasa: Jihlava - Brno - Slavkov - (Nemotice) - Veselí

31.12.1918 Odjezd na Slovensko

únor 1919 v nemocnici (do 2.3.1919)

31.12.1919 konec služby v legii

2.4.1920 zproštěn vojenské služby

21.5.1921 demobilizován

Po válce pracoval na dráze, jako konduktér, měl na starosti celý vlak, až do důchodového věku.
Při náletech spojenců na Brno v srpnu 1944 dostal jeho dům zásah.

12.9.1978 - Zemřel v den svých 80. narozenin