neděle 25. října 2026

26. října 1918 - vzpoura třicátníků

V září 1918 opouštěli třicátníci Ukrajinu a přesouvali se na italskou frontu. Po měsících služby, během níž byli nadřízenými nuceni k represím vůči nevinnému civilnímu obyvatelstvu, mnozí přeložení do Itálie uvítali. Věřili, že boj proti někdejšímu spojenci, který podle jejich vnímání zradil Trojspolek, má mnohem větší smysl než trestání lidí za činy, které sami nespáchali.

První rozčarování přišlo už cestou. Vojáci, kteří byli na Ukrajině zvyklí doplňovat si vojenské příděly nákupem od místních obyvatel, se najednou museli spoléhat na armádní zásobování. To však už zdaleka nestačilo jejich potřebám, a tak si pomáhali, jak se dalo – často i krádežemi vojenských zásob.

čtvrtek 15. října 2026

Českoslovenští výzvědčíci v Itálii

Když se v září 1917 pokus Ljudevita Pivka a jeho druhů o otevření rakousko-uherské fronty u Carzana nezdařil, přešli Pivko a další účastníci akce k Italům. 16.10.1917 z této skupiny vznikl první československo-jihoslovanský výzvědný oddíl. V listopadu 1917 už jeho první větší skupina působila na frontě pod vedením italské zpravodajské služby.

Pivkova skupina se stala základem toho, co se během následujících měsíců postupně rozrostlo v několik samostatných výzvědných oddílů. Dobrovolníci přicházeli především z řad českých a slovenských zajatců a přeběhlíků. Italové je postupně nasazovali u různých armád a na různých úsecích fronty. Na jaře a v létě 1918 už českoslovenští výzvědčíci působili prakticky od švýcarských hranic až po dolní Piavu.

středa 30. září 2026

Píseň o meči

Když meč promlouvá…

Na této prvoválečné pohlednici najdeme verše z básně Schwertlied (Píseň o meči) německého básníka Theodora Körnera (1791–1813).

Báseň vznikla už v roce 1813, v době napoleonských válek. Körner ji napsal krátce před svou smrtí v boji. V 19. století se z ní stala známá vlastenecká a vojenská báseň a její motiv se znovu objevil také na pohlednicích během první světové války.

čtvrtek 24. září 2026

25.září 1918 - vznik 39. výzvědného pluku

Volně navazuje na:


Během roku 1918 se českoslovenští výzvědčíci postupně rozrostli z několika malých skupin v síť samostatných výzvědných rot. Každá z nich působila u jiné části italské armády a podléhala především jejímu zpravodajskému velení. Jejich administrativní začlenění do československého vojska proto dlouho neodpovídalo jejich skutečnému způsobu práce.

V červnu 1918 byly dosavadní výzvědné skupiny reorganizovány do devíti rot. Formálně byly začleněny jako II. prapor 31. československého střeleckého pluku, ve skutečnosti však dál působily samostatně přímo u jednotlivých italských armád. Jejich velitelé československému velení předávali hlášení, vlastní činnost jednotlivých rot však řídila především italská zpravodajská oddělení.

čtvrtek 17. září 2026

Carzanská akce – noc, která měla otevřít cestu do Valsugany

V noci ze 17. na 18. září 1917 se v prostoru Carzana ve Valsuganě odehrála jedna z nejzvláštnějších akcí italské fronty.

Její začátek přitom nespočíval v dělostřelecké přípravě ani v plánování generálního štábu. O několik měsíců dříve navázal kontakt s Italy Karel Mlejnek, český poddůstojník sloužící u bosenského pluku. Přinesl Italům mapy a informace o rakousko-uherských postaveních. Za jeho prostřednictvím se dostali k jeho veliteli, slovinskému důstojníkovi Ljudevitu Pivkovi. Ten pak s italským zpravodajcem Cesarem Pettorellim Lalattou začal připravovat mnohem odvážnější plán.

pátek 11. září 2026

Angelo Schiocchet - Ďábel z Tofan

11.9.1891 - 30.8.1968

Když italští Alpini mluvili o Angelu Schiocchetovi, říkali mu Il Lupo - Vlk. Jeho protivníci mu později dali ještě působivější jméno: „Diavolo delle Tofane“ – Ďábel z Tofan.

Schiocchet nebyl žádný důstojník. Byl horník ze Soisu u Belluna a muž, který znal hory. A právě v jejich skalách se během první světové války stal jedním z nejodvážnějších mužů 7. pluku Alpini.

pondělí 7. září 2026

Villach – logistické centrum sočské fronty

Význam města spočíval především v poloze. Již před první světovou válkou patřil mezi nejdůležitější železniční uzly jižní části Rakouska-Uherska a disponoval rozsáhlými kasárnami. Po vstupu Itálie do války se proto stal jedním z hlavních logistických center pro severní část sočské fronty.