V září 1918 opouštěli třicátníci Ukrajinu a přesouvali se na italskou frontu. Po měsících služby, během níž byli nadřízenými nuceni k represím vůči nevinnému civilnímu obyvatelstvu, mnozí přeložení do Itálie uvítali. Věřili, že boj proti někdejšímu spojenci, který podle jejich vnímání zradil Trojspolek, má mnohem větší smysl než trestání lidí za činy, které sami nespáchali.
První rozčarování přišlo už cestou. Vojáci, kteří byli na Ukrajině zvyklí doplňovat si vojenské příděly nákupem od místních obyvatel, se najednou museli spoléhat na armádní zásobování. To však už zdaleka nestačilo jejich potřebám, a tak si pomáhali, jak se dalo – často i krádežemi vojenských zásob.


