Dobrovolník v rakousko-uherské armádě

Když se dnes řekne dobrovolník, většina lidí si představí člověka, který se z vlastního rozhodnutí přihlásil do armády místo toho, aby čekal na odvod.

V Rakousku-Uhersku však slovo dobrovolník označovalo hned několik různých skupin vojáků. A právě proto může být při čtení dobových dokumentů nebo Švejka trochu matoucí.

Jednoroční dobrovolník

Nejznámější byli tzv. jednoroční dobrovolníci (Einjährig-Freiwilliger).

Nešlo o běžné dobrovolníky, ale o zvláštní institut určený především vzdělaným mladým mužům, kteří splňovali předepsané podmínky. Měli možnost absolvovat pouze jeden rok prezenční služby a připravovat se na dráhu záložního důstojníka.

Břetislav Bartoš - legionář, který zachytil válku štětcem

(7. května 1893 – 28. června 1926)

Rodák z Frenštátu pod Radhoštěm vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění u profesora Hanuše Schwaigera. Již před válkou na sebe upozornil jako talentovaný malíř a spoluzakladatel uměleckého spolku Koliba. Jeho další život však zásadně ovlivnila první světová válka.

Za Svobodu!

25.6.1917 - Ortigata: rakousko-uherská armáda dobývá pozice zpět.

Po dobytí Ortigary Italové možná promarnili svou největší příležitost. Místo dalšího postupu a doražení oslabeného nepřítele se zaměřili na zajištění a upevnění pozic. Během tohoto času se stačila rakousko-uherská armáda znovu zformovat a přivolat posily.

I tak zůstávala situace obránců kritická. Nová linie na Cima Undici byla slabá, zásobování v horském terénu vázlo a velení se obávalo, že další italský útok by ji mohl smést. Polní maršál Conrad dokonce prohlásil, že bez znovudobytí postavení Lepozze nebude možné celou frontu udržet.

16. červen 1918 – poprava čs. legionářů

Většina příslušníků montellské hlídky, zajatých během rakousko-uherské ofenzivy na Piavě, byla odvedena do zajetí v týlu fronty. Jejich spolubojovníci dlouho netušili, co se s nimi stalo.

Zajatí legionáři byli postaveni před polní soud. Rakousko-uherské úřady je nepovažovaly za běžné válečné zajatce, ale za bývalé vojáky monarchie, kteří proti ní vstoupili do boje v řadách československých legií. Rozsudek byl vynesen ještě téhož dne.

15. červen 1918 – Ztracená hlídka na Montellu

Dne 15. června 1918 zahájila rakousko-uherská armáda velkou ofenzivu na Piavě. Na Montellu, jednom z klíčových bodů italské obrany, působila také hlídka 9. roty 39. výzvědného pluku československých legií.

Ve tři hodiny ráno začala mohutná dělostřelecká příprava. Předsunuté hlídky dostaly rozkaz stáhnout se zpět k rotě, aby nebyly zachyceny v prvním náporu. Většině se to podařilo.

V prostoru Montella: italská armáda vyráží do protiútoku.
(Snímek pořízený fotografem fotografické sekce italské armády,
který se náhle ocitl obklíčen nepřátelským průnikem
a jen o vlásek nepadl do rukou Rakušanů.)
zdroj: L' L’Illustration z 29.6.1918

Karlův vojenský kříž (Karl-Truppenkreuz)

Patří k nejčastějším vyznamenáním, se kterými se můžeme na fotografiích vojáků rakousko-uherské armády setkat. Na rozdíl od medailí za statečnost nebyl udělován za konkrétní hrdinský čin, ale za splnění přesně stanovených podmínek.

Zastřelování

Dnes jsem při čtení vzpomínek natrefila na zajímavý text o tzv. "zastřelování". I jako nevoják tuším zhruba jak to fungovalo: Vystřelilo se - někdo zkontroloval dopad - přenastavilo se dělo. A to celé se opakovalo tak dlouho, dokud granáty nepadaly tam, kam bylo potřeba.

Vypadá to jednoduše, že?

Ale jak to vypadalo z pohledu pěšáka v zákopech?

Bozen - brána na italskou frontu

Na italskou frontu vedlo mnoho cest. Jedno místo však bylo společné téměř pro všechny vojáky směřující do Tyrolska – Bozen (dnes Bolzano).

Bozen byl významným posádkovým městem už před válkou. Nacházela se zde kasárna, vojenské sklady i důležité železniční spojení. Právě tudy vedla Brennerská dráha, hlavní dopravní tepna spojující Vídeň s Tyrolskem. Po vstupu Itálie do války jeho význam ještě vzrostl. Stal se jedním z hlavních dopravních a logistických uzlů rakousko-uherské armády v Tyrolsku. Přes něj proudily na frontu vojáci, zbraně, munice, potraviny i další zásoby. Prakticky každý, kdo směřoval na bojiště v Tyrolsku, tímto městem dříve či později prošel.

10.6.1917 - bitva o Ortigaru

10. června 1917 začala bitva o Ortigaru. Hlavní úder směřoval na severní část fronty mezi Lepozze a Ortigarou. Proti přibližně 35 italským praporům zde stálo jen 9 rakousko-uherských praporů. Přestože obránci bojovali s mimořádnou houževnatostí, čelili několikanásobné přesile a drtivému dělostřeleckému ostřelování.

Velitel jihozápadní fronty polní maršál Conrad von Hötzendorf už od prvních dnů žádal o posily. Situace však byla složitá. Rezerv bylo málo a současně bylo nutné počítat s možnými útoky na dalších úsecích fronty. Conrad proto dostával jen omezenou podporu a musel bojovat převážně s tím, co měl k dispozici.