Jen málokterá stavba na italské frontě je tak známá jako železniční most v Salcanu (dnes Solkan) přes řeku Soču. Když byl v roce 1906 dokončen, stal se se svým 85 metrů širokým kamenným obloukem největším kamenným železničním obloukovým mostem na světě a významnou součástí nové Bohinjské dráhy spojující Vídeň s Terstem.
 |
| Zdroj: 93 im Weltkrieg 1914-1918 |
V srpnu 1916 zahájila italská armáda 6. bitvu na Soči, během níž po tvrdých bojích dobyla Gorici. Rakousko-uherské jednotky byly nuceny ustoupit na levý břeh Soči. Aby zabránily Italům využít železniční spojení při dalším postupu, rozhodli se ženisté most zničit.
V noci z 8. na 9. srpna 1916 umístili do jeho konstrukce přibližně 930 kilogramů ekrazitu. Výbuch zcela zničil hlavní kamenný oblouk, který se zřítil do koryta řeky. Přerušena tak byla jedna z nejdůležitějších železničních tratí v této části fronty.
 |
| Zdroj: Isonzo 1915-1917 |
 |
| Zdroj: Infanterie-Regiment 94 im Weltkriege |
Po průlomu u Fliče (Caporetta) na podzim roku 1917 se situace obrátila. Rakousko-Uhersko získalo oblast znovu pod svou kontrolu a Bohinjská dráha se opět stala klíčovou zásobovací trasou. Obnovit železniční spojení bylo proto nutné co nejrychleji.
Místo stavby nového kamenného oblouku vznikl během pouhých dvou měsíců provizorní ocelový příhradový most systému Roth-Waagner. Konstrukce vážila přibližně 650 tun a ve své době patřila k největším provizorním železničním mostům postaveným během války. Po této konstrukci opět začaly jezdit vlaky převážející vojáky, munici i zásoby na sočskou frontu.
.jpg) |
| Zdroj: web |
Na první pohled vypadá téměř stejně jako původní rakousko-uherská stavba. Přesto existuje jednoduchý způsob, jak oba mosty rozeznat. Původní most měl nad hlavním obloukem pět odlehčovacích otvorů na každé straně, zatímco poválečná rekonstrukce už pouze čtyři. Právě tento nenápadný detail dnes pomáhá datovat dobové fotografie a pohlednice.
 |
| Zdroj: wikipedie |
Žádné komentáře:
Okomentovat