Pro Italy je Cesare Battisti národním hrdinou. Pro Rakousko-Uhersko byl velezrádcem. A pro obyčejné vojáky na frontě představoval především jméno, o kterém se několik dní mluvilo.
Český novinář Oldřich Žák se s Battistim osobně seznámil už před válkou v Tridentu. Ve svých vzpomínkách ho vylíčil jako srdečného a vzdělaného člověka. Vzpomínal na jeho živé vystupování, smysl pro humor i nadšení, s jakým dokázal celé hodiny vyprávět o Trentinu, jeho horách, jezerech a lidech. Právě tento lidský pohled dnes stojí trochu ve stínu jeho pozdějšího osudu.
Po vstupu Itálie do války v květnu 1915 odešel Battisti do Itálie a dobrovolně vstoupil do armády. Nejprve sloužil na Adamelu. Později působil u štábu 1. armády ve Veroně, kde připravoval vojensko-zeměpisné podklady. Kancelářská práce mu však nevyhovovala, a proto se dobrovolně vrátil k bojovým jednotkám na tridentské frontě. Sloužil jako poručík u 6. pluku Alpini.
Dne 10. července 1916 padl při bojích na Monte Corno di Vallarsa (dnes Monte Corno Battisti) společně s Fabiem Filzim do zajetí příslušníků III. praporu II. pluku Landesschützen. Zpočátku byl považován za italského důstojníka. Teprve později byla odhalena jeho skutečná totožnost, což zcela změnilo další průběh událostí. Okolnosti jeho rozpoznání nejsou dodnes zcela jednoznačné a v historických pramenech existuje několik verzí.
Následující den byl převezen do Trenta, kde stanul před vojenským soudem obviněn z velezrady. Přestože žádal, aby byl jako důstojník popraven zastřelením, nebylo jeho žádosti vyhověno. Dne 12. července 1916 byl na nádvoří hradu Buonconsiglio společně s Fabiem Filzim oběšen. Fotografie z popravy následně obletěly Itálii a výrazně přispěly k tomu, že se z Battistiho stal jeden z nejvýznamnějších symbolů italského vlasteneckého odboje.
![]() |
| Eskorta Cesare Battisti k popravě |





Žádné komentáře:
Okomentovat