Odkaz Mistra Jana Husa provází české dějiny už více než šest století. Pro mnohé generace představoval symbol člověka, který se nebál postavit za pravdu a spravedlnost, i když za své přesvědčení zaplatil životem. Na tuto tradici navázali i českoslovenští legionáři.
Pětisté výročí Husovy smrti připadlo na rok 1915. V českých zemích však kvůli válce a politické situaci v Rakousku-Uhersku nebylo možné pořádat veřejné národní oslavy. Zato mezi Čechy a Slováky v zahraničí se Husův odkaz stal jedním ze symbolů boje za svobodu. Ve slavnostních projevech byla připomínána jeho oběť i následný zápas husitů za pravdu a právo. Stále hlasitěji přitom zaznívala i myšlenka samostatného československého státu.
Například v roce 1918 proběhla v římském Teatro Nazionale slavnostní akademie, na níž o Janu Husovi a jeho době přednášel italský senátor a bývalý ministr školství Francesco Ruffini.
Husitské tradice se však neomezovaly jen na slavnostní dny. Součástí života legionářů se staly také husitské chorály a české národní písně. V obdobích relativního klidu se jejich zpěv rozléhal zákopy i horskými údolími italské fronty a často doléhal až k rakousko-uherským pozicím.
Nešlo jen o způsob, jak si dodat odvahu nebo posílit soudržnost jednotek. Zpěv měl i svůj psychologický význam. Na druhé straně fronty stáli často Češi a Slováci bojující v rakousko-uherské armádě. Společně s letáky, které legionáři rozšiřovali, jim připomínal, že na straně Dohody bojují jejich krajané za vznik samostatného československého státu. Přechod k legiím však na většině italské fronty nebyl jednoduchý. Horský terén, ostnaté dráty i přísná bezpečnostní opatření rakousko-uherského velení činily zběhnutí mimořádně riskantním.
K odkazu husitství se později přihlásil i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk ve Washingtonské deklaraci z 18. října 1918:
„Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvadž to byly ideály našeho národa po staletí... Za tyto zásady proléval národ náš krev před stoletími, v památných válkách husitských, za tytéž zásady prolévá náš národ krev dnes po boku svých spojenců v Rusku, v Itálii a ve Francii.“
Pro legionáře tak Jan Hus nepředstavoval pouze významnou osobnost českých dějin. Byl symbolem hodnot, ke kterým se hlásili i oni sami – odvahy, věrnosti pravdě a touhy po svobodě. Proto se při svých slavnostech vraceli k husitským tradicím a proto mezi jejich nejčastěji zpívané písně patřily nejen starobylý chorál Ktož sú boží bojovníci, ale i vlastenecká píseň Hranice vzplála, která vznikla při husovských oslavách v 19. století. Obě připomínaly, že boj za svobodu a samostatnost českého národa nevnímali jako novou kapitolu našich dějin, ale jako pokračování ideálů, které se v české společnosti předávaly z generace na generaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat