Na první pohled nenápadná medaile. Přesto patřila mezi nejčastěji udělovaná vyznamenání rakousko-uherské armády. Na rozdíl od medailí za statečnost nebo zásluhy se totiž neudělovala na základě návrhu velitele. Nárok na ni vznikl každému vojákovi, který byl v důsledku bojové činnosti zraněn. Zavedl ji císař Karel I. 12. srpna 1917.
Samotná medaile byla vždy stejná. Zajímavostí byla však její stuha.
Jeden červený proužek znamenal jedno zranění.
Dva proužky dvě zranění.
Až pět proužků označovalo pět a více zranění.
Pokud byl voják uznán válečným invalidou, nosil medaili na stejné stuze, ale bez proužků.
Dva proužky dvě zranění.
Až pět proužků označovalo pět a více zranění.
Pokud byl voják uznán válečným invalidou, nosil medaili na stejné stuze, ale bez proužků.
Při dalším zranění voják nedostal novou medaili. Vyměnila se pouze stuha za jinou s odpovídajícím počtem proužků.
Medaile za zranění často doplňovala Zákopový kříž. Nebylo to pravidlem, ale většina vojáků, kteří utrpěli bojové zranění, zároveň splnila i podmínky pro jeho udělení.
Dnes může působit nenápadně. Mezi vojáky však vypovídala o něčem, co nebylo potřeba vysvětlovat. Stačil jediný pohled na stuhu a každý věděl, kolikrát její nositel zaplatil za válku vlastním zdravím.
Žádné komentáře:
Okomentovat