Sice to není v Itálii (a nikdy nebylo), ale souvisí to.
Na jedné z pohlednic, které se nám dochovaly je jako zpáteční adresa uveden "Hochgebirgskurs, Berlinerhütte, Mayrhofen".
Když jsem se k ní dostala, tak to konečně vysvětlilo, proč byl pradědeček zajat Italy na Monte Nozzolo - více než 100 km od Montella, kde se tou dobou pohyboval jeho pluk 14.LIR.
Monte Nozzolo bylo v té době operačním prostorem jednotek Kaiserschützen - konkrétně II.KSch, III.prapor.
Jednotky KSch byly po bojích v Haliči dost prořídlé a armáda ustoupila od jejich "regionálního" charakteru a doplňovala je zdatnými mladými muži z celé monarchie. Oficiálně však tito muži zůstali dál evidovaní pod svým domovským plukem - ke Kasierschützen byli pouze "zapůjčeni" a to na dobu 2 let, která se často prodloužila až do konce války.
Pro pradědečka smůla - "elita armády" nepřinášela žádná privilegia, spíš naopak: tyto jednotky byly nasazovány v nejtěžších podmínkách, nejhůře přístupném terénu a v místech, kde běžná pěchota selhala.
Pro mě naopak štěstí, protože o těchto "elitních" jednotkách bylo v meziválečném období napsáno mnoho publikací oslavujících jejich úspěchy na frontě a to doslova den po dni, často i po hodině včetně mnoha detailů.
A Berlinerhütte byla za války skutečně výcvikovým střediskem rakousko-uherské armády. Pohlednice ukazuje předválečný vzhled. Během války zde pravděpodobně vyrostlo mnoho dřevěných baráků k ubytování vojska. Bývalo zde ve výcviku 600-800 vojáků současně.
Pohlednice není po pradědečkovi. Koupila jsem si ji spolu s mnoha dalšími, které zobrazují místa, kde se pradědeček pohyboval a nebo s obrázky ze života na italské frontě. O některé z nich se s vámi postupně také podělím.
Jednotky KSch byly po bojích v Haliči dost prořídlé a armáda ustoupila od jejich "regionálního" charakteru a doplňovala je zdatnými mladými muži z celé monarchie. Oficiálně však tito muži zůstali dál evidovaní pod svým domovským plukem - ke Kasierschützen byli pouze "zapůjčeni" a to na dobu 2 let, která se často prodloužila až do konce války.
Pro pradědečka smůla - "elita armády" nepřinášela žádná privilegia, spíš naopak: tyto jednotky byly nasazovány v nejtěžších podmínkách, nejhůře přístupném terénu a v místech, kde běžná pěchota selhala.
Pro mě naopak štěstí, protože o těchto "elitních" jednotkách bylo v meziválečném období napsáno mnoho publikací oslavujících jejich úspěchy na frontě a to doslova den po dni, často i po hodině včetně mnoha detailů.
A Berlinerhütte byla za války skutečně výcvikovým střediskem rakousko-uherské armády. Pohlednice ukazuje předválečný vzhled. Během války zde pravděpodobně vyrostlo mnoho dřevěných baráků k ubytování vojska. Bývalo zde ve výcviku 600-800 vojáků současně.
Pohlednice není po pradědečkovi. Koupila jsem si ji spolu s mnoha dalšími, které zobrazují místa, kde se pradědeček pohyboval a nebo s obrázky ze života na italské frontě. O některé z nich se s vámi postupně také podělím.
Žádné komentáře:
Okomentovat