Dobrovolník v rakousko-uherské armádě

Když se dnes řekne dobrovolník, většina lidí si představí člověka, který se z vlastního rozhodnutí přihlásil do armády místo toho, aby čekal na odvod.

V Rakousku-Uhersku však slovo dobrovolník označovalo hned několik různých skupin vojáků. A právě proto může být při čtení dobových dokumentů nebo Švejka trochu matoucí.

Jednoroční dobrovolník

Nejznámější byli tzv. jednoroční dobrovolníci (Einjährig-Freiwilliger).

Nešlo o běžné dobrovolníky, ale o zvláštní institut určený především vzdělaným mladým mužům, kteří splňovali předepsané podmínky. Měli možnost absolvovat pouze jeden rok prezenční služby a připravovat se na dráhu záložního důstojníka.

Na rozdíl od běžných branců si však museli značnou část nákladů na službu hradit sami – například výstroj nebo ubytování. Nebyla to tedy možnost dostupná každému.

Dobrovolný odvod

Vedle nich však existovali i obyčejní vojáci, kteří se rozhodli nastoupit službu dobrovolně, přestože (nebo možná právě proto) by byli později stejně odvedeni.

Proč?

Důvody byly většinou velmi praktické.

Dobrovolným nástupem bylo někdy možné ovlivnit například výběr pluku, druhu vojska nebo nastoupit společně s kamarády. Tyto možnosti samozřejmě závisely na aktuálních potřebách armády a s pokračující válkou se postupně zmenšovaly.

Pro mladé muže, kteří věděli, že je vojenská služba stejně během několika měsíců čeká, to však mohla být výhodná volba.

Válka všechno změnila

To, co platilo v létě 1914, už o dva roky později často neplatilo.

Obrovské ztráty na frontách znamenaly, že armáda stále více potřebovala především nové vojáky. Možnosti výběru jednotky nebo jiné výsady postupně ustupovaly do pozadí a význam dobrovolného nástupu se zmenšoval.

Přesto se s oběma pojmy – jednoroční dobrovolník i dobrovolně odvedený voják – můžeme v dobových dokumentech setkat poměrně často. Vyplatí se proto vědět, že neoznačují totéž.

Škola jednoročních dobrovolníků pěšího pluku č. 18 v České Lípě, jaro 1915
(zdroj valka.cz)