Metoděj Havlíček - válečný invalida pomáhal jiným

Dne 27. července 1893 se v Předklášteří u Tišnova narodil Metoděj Havlíček – novinář, spisovatel a člověk, jehož život výrazně ovlivnila první světová válka.

O jeho dětství a mládí dnes víme překvapivě málo. Krátce po jeho narození se totiž stopa rodiny v Předklášteří z dostupných pramenů vytrácí. Neznáme tedy ani prostředí, ve kterém vyrůstal, ani zdravotní obtíže, kvůli nimž byl původně uznán nezpůsobilým k vojenské službě.

Přesto byl po vypuknutí první světové války v roce 1915 odveden do rakousko-uherské armády. O rok později utrpěl na italské frontě zranění a v roce 1918 byl jako částečný invalida z vojenské služby propuštěn. Dochované vojenské prameny jsou však velmi skromné a podrobnosti o jeho službě ani o okolnostech zranění se zatím nepodařilo dohledat.

Po vzniku Československa zasvětil svůj další život pomoci lidem se stejným osudem. Stal se funkcionářem Družiny československých válečných poškozenců a od roku 1919 pracoval jako úředník Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně. Později působil také na Těšínsku a Ostravsku, kde se dlouhodobě angažoval v organizacích hájících práva válečných invalidů.

Ve dvacátých letech se začal věnovat novinářské práci. Vydával a redigoval několik regionálních periodik a ve svých článcích soustavně upozorňoval na problémy válečných poškozenců. Vedle toho psal také romány, povídky a básně. Ve svých dílech se často vracel k osudům trpících a tělesně postižených lidí, které dobře znal z vlastního života i ze své práce. Publikoval rovněž pod několika pseudonymy, například Metoděj Havlíček-Tišnovský, Fred Stolský nebo Adolf Reclík-Fremanský.

Metoděj Havlíček zemřel 7. října 1950 v Ostravě.

Přestože se o jeho vojenské službě dochovalo jen minimum informací, jeho životní příběh připomíná osudy tisíců mužů, které válka poznamenala na celý život. Sám se stal válečným invalidou a své zkušenosti proměnil v celoživotní snahu pomáhat ostatním, kteří dopadli stejně jako on.