Julius Arigi - rakousko-uherské stíhací eso s českými kořeny

Když se řekne nejúspěšnější pilot rakousko-uherského letectva první světové války, většině zájemců o historii se vybaví Godwin Brumowski. Jen o několik příček za ním však stojí muž, původem z Děčína – Julius Arigi.

Narodil se 3. října 1895 v Děčíně. Přestože se hlásil k německé národnosti, jeho rodina žila po několik generací v severních Čechách a mezi jeho předky lze doložit i české kořeny. Po vyučení elektromechanikem se jako sedmnáctiletý dobrovolně přihlásil do c. a k. armády. Původně sloužil u pevnostního dělostřelectva, ale brzy přešel k letectvu. V listopadu 1914 úspěšně absolvoval pilotní výcvik ve Fischamendu a stal se jedním z nejmladších pilotů rakousko-uherského vojenského letectva.

První bojové zkušenosti získal na Balkáně. V červenci 1915 byl při průzkumném letu nad Černou Horou nucen nouzově přistát a padl do zajetí. Několikrát se pokusil uprchnout, uspěl až při posledním pokusu. Jako automechanik v Podgorici nejprve opravil automobil černohorského krále Nikoly, poté jej využil k útěku přes frontu. Ke své jednotce se vrátil v lednu 1916 a už dvě hodiny po návratu znovu usedl do kokpitu.

Koncem roku 1916 byl přeložen na italskou frontu, kde se naplno rozvinul jeho mimořádný talent. Už během služby na Balkáně na sebe upozornil odvážným útokem na šestičlennou formaci italských bombardovacích letadel typu Farman. Přestože mu nadřízení původně let nepovolili, odstartoval společně s pozorovatelem Johannem Lasim a během necelé půlhodiny se jim podařilo sestřelit pět nepřátelských strojů. Tento výkon z něj učinil jedno z nejvýraznějších leteckých es monarchie.

Na italské frontě létal nejprve u Fliku 41J a později u Fliku 55J, kde vytvořil obávanou trojici s Josefem Kissenem a Josefem von Maierem. Díky jejich úspěchům se jednotce začalo neoficiálně říkat „Kaiser-Staffel“. Nebylo výjimkou, že se z jediného letu vraceli s několika potvrzenými vítězstvími. Jen během listopadu a prosince 1917 Arigi opakovaně sestřelil tři italské bombardéry Caproni během jediného dne.

Jeho úspěchy nezůstaly bez odezvy ani v dobovém tisku. Rakousko-uherské noviny pravidelně přinášely zprávy o jeho vzdušných vítězstvích a Itálie na jeho dopadení dokonce vypsala odměnu. K tomu přispělo i jeho příjmení – Italové se domnívali, že jde o přeběhlého krajana.

Do konce války dosáhl 32 potvrzených vzdušných vítězství, čímž se stal druhým nejúspěšnějším stíhacím pilotem rakousko-uherského letectva hned po Godwinu Brumowském. Za své výkony obdržel mimo jiné čtyři Zlaté medaile za statečnost a stal se nejvyznamenanějším poddůstojníkem c. a k. letectva. Přesto nikdy nebyl povýšen do důstojnické hodnosti – přísná pravidla rakousko-uherské armády takový postup poddůstojníkům prakticky neumožňovala.

Po skončení války se s císařovým svolením stal majitelem britského letounu Bristol F.2B Fighter, který si mohl vybrat z ukořistěných strojů. V březnu 1919 s ním přiletěl do nově vzniklého Československa. Později se podílel mimo jiné na provozu letecké poštovní linky mezi Prahou a Mariánskými Lázněmi.

Po připojení Rakouska k Německu vstoupil do služeb Luftwaffe, kde působil jako instruktor stíhacích pilotů. Po druhé světové válce žil v Rakousku a zemřel 1. srpna 1981 v Seewalchenu am Attersee.

Přestože jeho pozdější život provázela i rozhodnutí, která jsou dodnes předmětem diskusí, mezi letci první světové války zůstává Julius Arigi jednou z nejvýznamnějších osobností rakousko-uherského letectva. Rodák z Děčína se díky svým 32 potvrzeným vítězstvím nesmazatelně zapsal do dějin bojů na italské frontě.

Zdroj: Historie a vojenství č. 4 z listopadu 2011